Jupí! Ani se mi nechce věřit, že konečně píšu první článek sem na blog. Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodla, že se k blogování zase zkusím vrátit a založím si blog o tom, co mám nejraději - o cestování. Už se nemůžu dočkat, až sem napíšu a shrnu všechny mé zážitky a cesty, které v blízké době proběhly nebo teprve proběhnou. A hned v prvním článku vám napíšu a ukážu pár fotek z místa, které jsem sice navštívila už více jak dva roky zpátky, ale v živé paměti ho mám doteď! V létě 2014 jsme si po cestě do Francie udělali menší zastávku v Itálii u Lago di Garda a mně už tou dobou bylo jasné, že tohle rozhodně není moje poslední návštěva tohohle nádherného jezera! <3

(výhled na jezero z lanovky)

Hned po příjezdu jsme měli naplánované vyjet lanovkou na pohoří Monte Baldo, které se nachází přímo na jezerem, a přitom se na jezero podívat zvrchu. Koupili jsme teda lístky a za chvilku už uvnitř lanovky vyjížděli směrem nahoru. Vlastně jsme vůbec nevěděli, co nás nahoře čeká, jelikož nad námi byla jen mlha (a nekonečno zelených lesů <3). Co se výhledu na jezero týče, bylo to boží. Jezero se nám ukázalo v celé své kráse - obrovská plocha vody, jejíž konec byl někde v nedohlednu. Jediné, co mě teda děsně štvalo bylo plastové 'sklo' u kabiny lanovky. Vidět přes to zase takový problém nebyl, ale teda ty fotky přes to jsou katastrofa. No však to sami vidíte :D (↑)

Cesta lanovkou je rozdělena na dvě části - buď můžete jet jen do poloviny nebo až nahoru. My jsme teda vybrali variantu číslo dva. Super je, že od poloviny se lanovka během jízdy otáčí, takže vidíte na všechny strany okolo sebe. Jak jsme se navíc dostávali skrz mlhu, objevovali se pod námi zelené svahy, spousta chodníčků a cestiček (takže při mé příští návštěvě určitě naplánujeme i nějakou turistiku) a taky stáda oveček. Nevěděla jsem, jestli se dřív dívat před sebe na jezero, nebo pod sebe na svah. 

Zhruba po 15 minutách jsme se dostali nahoru. Až na vrchol Monte Balda. A tam se nám naskytl totálně boží pohled. Přímo před námi se páslo stádo krav, kousek od nich měly i svého pastevce se psem a všude asi ta nejzelenější tráva, jakou jsem kdy viděla. Co mi navíc přišlo úplně geinální, byl ten kontrast, mezi přírodou a lidmi. V jednu chvíli jste se dívali směrem na budovu s lanovkou a půjčovnu kol a v momentě, kdy jste se otočili o 180°, před vámi bylo pouze zeleno , stádo krav a okolo hustá bílá mlha.  

Nebyli jsme připravení na nějakou velkou turistiku a neplánovali nějaké dlouhé vycházky po vyznačených trasách (i když bych se tam vydržela procházet třeba celý den!), ale měli jsme nějakou dobu, než nám jela lanovka zase zpátky, tudíž jsme se k mojí radosti vydali na krátkou procházku. Už jste z mého vypravování asi poznali, že jsem z toho místa byla totálně nadšená a taky že jo. Strašně jsem si užívala tu nekončící zeleň kolem mě, tajemnou mlhou (dobře, kvůli ní jsme sice vůbec neviděli dolů na jezero, takže ta nebyla úplně super, i když tomu teda dodávala boží atmosféru) a snažila se co nejlépe vše zachytit na fotky, na kterých to teda vůbec nevypadá tak, jako ve skutečnosti. Celé jsme to tam obešli a po chvíli se dostali na místo, kde kromě svezení na ponících a pneumatikách byly taky lamy! To bylo boží :D

Celou naší vycházkou jsme udělali takový malinký okruh a vrátili se zpátky k lanovce. Byl pomalu čas jet dolů. Upřímně se mi vůbec nechtělo, nejradši bych tam nahoře zůstala mnohem déle, cestu zpátky dolů k jezeru šla pěšky, ale lístky na lanovku jsme měli koupené, takže jsme zase vyjeli. Dolů to byla další cesta hustou mlhou, ale jezero se nám po chvíli i tak ukázalo a my si tak zase užili ten boží výhled. Dostali jsme se až dolů, kde bylo konečně zase teplo! (přece jen nahoře v těch 2 000m n. m. teplota mírně klesla :D)

(poprvé jsem taky viděla naživo svišťě, takže další důvod k radosti)

Ubytovali jsme se v campu hned u jezera a navečer se tak vydali na procházku okolo něj. Ta atmosféra byla skvělá - zapadající slunce, obrovské jezero a labuťe, které rozhodně nebyly nijak plaché. Prošli jsme se kousek po cestě podél jezera a nakonec si šli namočit nohy do vody, která byla tak teplá, až jsem litovala, že u sebe nemám plavky. Jakmile se úplně setmělo, vrátili jsme se zpátky do campu, kde jsme přespali a ráno vyhnáni prudkým deštěm posbírali všechny naše věci a pokračovali v naší cestě směr jih Francie. Ale o tom zase někdy jindy :) 

Lago di Garda u mě zkrátka zabodovalo a rozhodně sem plánuji zajet znova, minimálně prochodit všechny ty cestičky, které na mě nahoře na Monte Baldu čekají.